Jak jsem už říkala, Fečo byl z ohromně bohaté rodiny. Z maminčiny strany to byli obchodníci s prasaty, a z otcovy strany to byli hlavně muzikanti. Jožka prý už jako malý kluk sedával vedle strýce Marcina, který byl primáš, a napodoboval ho. A tak ho poslali k profesorovi hudby Božiczovi . Ten učil klasickou hudbu, a Fečo si ji u něj zamiloval. Vzpomínal, jak hráli Mozarta, Haydna, Brahmse, ale nejvíc miloval Smetanu, jeho kvartet Z mého života. A doma zas pořád hráli romskou hudbu, tak se to u něj propojilo.
Z rodiny si také přinesl nádherné písmo a vůbec zálibu v grafice. To měl od svého strýce, který krásně psal – a Jožka to jeho písmo jako kluk napodoboval. Pak psal krásně nejen noty, ale taky si vymyslel vlastní písmo nebo dělal grafiky pro koncerty. Hodně ho to bavilo.
1. Ajsi sal, sar tri daj,
phires raťi pal o murša,
khere na soves.
2. Ladžav man, choľi chav,
hoj me ajsa romňa iľom,
Devla, so kerďom.
Ref.: Dža tu, dža mandar,
i mar pale ma ajav,
avá korkoro, me tut na kamav.
3. Imar me, tuha me
našťi buter viľikerav,
choľi tuha chav.
4. Devla, de, tuke, de,
avre muršes te arakhes,
mange smirom de.
Český překlad
1. Jsi jako tvá matka,
v noci chodíš za mužskýma
a nespíš doma.
2. Stydím se, zlobím se,
že jsem si vzal tebe,
Bože, co jsem to udělal.
Ref.: Běž už ode mě,
už se ke mě nevracej,
zůstanu sám, už tě nemám rád.
3. Nemůžu, už nemůžu vydržet
to s tebou déle,
mám na tebe vztek.
4. Bože, dej, tobě dej,
ať si najdeš jinačího,
a mě pokoj dej.
Fečova grafika – pozvánka na vánoční koncert v roce 2009 v Berouně.