Romane romňija

O ženském souboru Romane romňija (Romské ženy)

Jak už jsem říkala, celá moje rodina má hudební nadání. Pokaždé, když jsme něco slavili – narozeniny, svátek, Vánoce, Velikonoce – chlapi hráli a bavili se v obýváku, děti hrály a bavily se v pokojíčku, jenom my ženy jsme byly bez muziky. Takhle to bylo i při mých pětapadesátých narozeninách. Říkám děvčatům: „To je velká ostuda, že sedíme bez muziky. Každá umíte minimálně na dva nástroje, tak je vyndejte!“ Sestra Květa hraje na akordeon, vnučka Olinka na baskytaru (umí i na kontrabas a bubny), neteř Monča na housle, dcera Lidka na saxofon a klávesy, druhá dcera Erika zpívá, vnučka Erička taky. Kapela byla na světě. První vystoupení bylo ve Vídni na mezinárodní konferenci – a hned jsme dostaly nabídku na vystoupení na jednom mezinárodním festivalu. Rakousko a Německo jsme pak projezdily celé, v Itálii jsme byly v televizi. Pro zpestření s námi jezdil pětiletý Davídek. Nádherně zpíval a tancoval.

Od roku 1999 jsme minimálně 5 let jezdily na koncerty s porodní taškou, protože dcera Lidka, a pak vnučka Olinka čekaly děti. Co kdyby se rodilo na koncertě nebo na cestě?

Byla to krásná doba.